Proces zhmotnění v realitě aneb zázraky se dějí!

autor: Leona Pešková

Nedávno jsem ve svém článku "Proč není dobré se dlouhodobě věnovat jen jedné oblasti života" psala o tom jak jsem zjistila, že nejsem schopná přijmout lásku muže, protože mám zavřené srdce.

O této skutečnosti jsem nevěděla, dokud jsem se nepodívala do svého vnitřního světa na vnitřního muže a ženu. 

Článek jsem ukončila s vědomím, že mám v této oblasti co zpracovávat. To jsem však netušila jak rychle a jakým způsobem své srdce otevřu. 

Celý proces měl několik fází a ráda bych je s vámi sdílela. 

Věřím, že budou inspirací i pro ostatní.

1. FÁZE UVĚDOMĚNÍ

Tato fáze je jako malá jiskra, která má potenciál zažehnout plamen. Bez uvědomění si čehokoli, nejde provést změna.

"Super, tak už to vím a co teď s tím?" říkala jsem si.

Bylo mi jasné, že nejdříve musím pracovat se svým vnitřním světem a teprve až tam bude vše v pořádku, může se to projevit v realitě.

2. FÁZE ROZHODNUTÍ

Uvědoměním jsme vytvořili jiskru a svým rozhodnutím, že s daným stavem chceme něco udělat, zažeháváme plamen.

Já se rozhodla, že chci už konečně umět přijmout lásku muže a zbavit se bloků v sobě.

3. FÁZE AKCE

Bez této fáze by nám zažehnutý plamen po čase zhasl a nic by se nestalo. Akce může být různá. Ale měla by vždy vycházet ze srdce, ne z ega. 

Například, začnu pravidelně chodit do svého vnitřního světa a pracovat na tom, aby vše bylo v rovnováze. Udělám si meditaci na daný záměr. 

Možností je samozřejmě celá řada a je dobré nechat se vést intuicí.

Akce nám plamen přemění v oheň a tato energie roztočí spirálu a započne proces zhmotnění v realitě.

Má akce:

Šla jsem na Healing festivalu na jedinečnou meditaci Vendulky Kociánové.

 Můj záměr:

"Chci už umět přijmout lásku muže a otevřít své srdce."

Meditace mě zasáhla až do morku kostí. Po hodině a půl jsem cítila, že se něco změnilo.

4. FÁZE ZHMOTNĚNÍ V REALITĚ

V této fázi se začnou dít velké věci, které rozumem nebudete chápat. Zhmotnění v realitě někdy přijde tak rychle, že vás to šokuje.

Mé zhmotnění v realitě

Druhý den po meditaci jsme si s Vendulkou povídaly a já si při hovoru vzpomněla na jednoho mladíka, do kterého jsem se zamilovala před 31 lety na táboře v Německu. Jemu bylo 14 let a mě 16. Tento 14 denní krásný vztah, založený pouze na držení se za ruku a několika málo polibcích jsem vyprávěla Vendulce.

Jazyková bariéra nám tehdy nedovolovala spolu více komunikovat a vše se mezi námi odehrávalo v rovině pocitů. 

V srdci mi utkvěla silná vzpomínka, jak sedím v autobuse, ruku přiloženou na okně a on z druhé strany přiložil ruku na tu moji. Autobus se rozjel a já cítila beznaděj a bolest.

Večer jsem přijela domů. Sednu k PC, abych se podívala co je nového na fb.

Najednou mi přišla zpráva

"Ahoj jsi to ty, která jsi se mnou byla v roce 1990 na táboře u Baltského moře?"

"Cože, to je on. To není možné. Dnes jsem o něm mluvila." nechápala jsem nic.

"Ano, jsem to já. Jak se máš?" odpověděla jsem

"Jsem šťastně ženatý a mám dvě děti"

To co následovalo, mě úplně dostalo.

"Včera u nás byla paní učitelka od vás ze školy a vzpomínky na tebe se mi vrátily. 

Když jsme se tehdy museli rozejít, hodně měsíců jsem trpěl. Tvůj dopis, který jsi psala česky, jsem mohl nechat přeložit až o 15 let později. 

Psala jsi tak láskyplně a já ti nikdy neodpověděl.

Vzpomínám na ruce na okně autobusu, náš první polibek na pláži. 

Nevšiml jsem si, že mě chceš políbit. Potom se mi zatočila hlava, protože jsem při líbání nemohl dýchat. Byl to můj první polibek.

Tehdy jsem do tebe byl tak šíleně zamilovaný. Nikdy nezapomenu na svoji první lásku. Stále mám tvůj dopis a tvoji fotografii.

Bylo mi tenkrát 14 let a myšlenka, že jsi někde daleko mě dělala bezmocným a smutným. Jsem rád, že jsem tě díky fb konečně našel"

Jeho slova vyznání po tolika letech mi začala otevírat srdce. Slzy mi tekly po tváři a já věděla, že můj záměr se začíná zhmotňovat. Po mnoha letech jsem opět cítila čistou lásku.

"Leo, on tě tolik miloval a hledal tě, aby ti to mohl říct" 

"A teprve teď se to mohlo stát, protože jsi připravená přijmout lásku muže" povídá můj vnitřní hlas.

Nemohla jsem uvěřit tomu, že se to děje. A tak rychle. Užívala jsem si ten nádherný pocit lásky celou noc.

Druhý den ráno mi bylo hrozně. Cítila jsem šílenou bolest na srdci, smutek a bezmoc.

"Co to je?" ptala jsem se sama sebe

Nebyla jsem schopná nic dělat. Jen jsem ustavičně plakala.

A najednou to přišlo!

" Víš co to je?" zeptal se můj vnitřní hlas

"Tohle je ta bolest, kterou jsi tehdy cítila, když ti neodepsal na tvůj dopis. Myslela sis, že zapomněl a že tě nemiloval. Bolelo to tak silně, že jsi tehdy zavřela své srdce, abys už nikdy tuto bolest necítila. 

Podvědomě sis pak hledala muže, kteří tě opouštěli a tak ses opakovaně utvrzovala ve své pravdě, že jsi nedostatečná a proto si nezasloužíš být milovaná."

Najednou to všechno dávalo smysl. Poslední dílek zapadl do skládačky a já pocítila úlevu.

Srdce se otevřelo a po bolesti přišel krásný pocit zamilovanosti.

O svém pochopení jsem mu napsala a poděkovala mu za to, že mi pomohl se uzdravit.

A jeho odpověď mi zněla v uších jako slova od samého Boha.

"Je mi líto, že jsi tehdy zavřela své srdce. Milovat a být milován to tě činí zranitelnou, ale je to také to nejkrásnější co tě v životě může potkat. Ze srdce ti přeji, abys našla muže, jehož lásku budeš moci přijmout. Jsem šťastný, že se mohu podílet na tvém životě aspoň prostřednictvím fb."

Proč s vámi tento příběh sdílím?

Chci posílit vaši víru a poskytnout vám důkaz, že má smysl na sobě pracovat. Ale je důležité na sebe netlačit. 

Vše přijde ve správný čas. Tak se uvolněte, naslouchejte svému vnitřnímu hlasu a důvěřujte. 

Budete odměněni.